Jak bývá při rodinných bohoslužbách zvykem, kázání mělo volnější formát a zčásti probíhalo diskusi s přítomnými dětmi. Děti nejdříve prošly kvízem z botaniky, aby se naučily, co je to plevel. A pak si na jednoduchém příkladu vyzkoušely, že oddělit plevel od úrodného obilí opravdu není tak jednoduché.
Bohoslužba vycházela z následujícího biblického textu:
Matouš 13, 24–30
(24) Předložil jim jiné podobenství: „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli.
(25) Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel.
(26) Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel.
(27) Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu: ‚Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel?‘
(28) On jim odpověděl: ‚To udělal nepřítel.‘ Sluhové mu řeknou: ‚Máme jít a plevel vytrhat?‘
(29) On však odpoví: ‚Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici.
(30) Nechte, ať spolu roste obojí až do žně; a v čas žně řeknu žencům: Seberte nejprve plevel a svažte jej do otýpek k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.‘“
Hudební doprovod zajistila menší kapela složená z dětí i dospělých našeho sboru:
