Kázání
Římanům 6, 3–14
(3) Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
(4) Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.
(5) Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání.
(6) Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili.
(7) Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
(8) Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít.
(9) Vždyť víme, že Kristus, když byl vzkříšen z mrtvých, už neumírá, smrt nad ním už nepanuje.
(10) Když zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, když nyní žije, žije Bohu.
(11) Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
(12) Nechť tedy hřích neovládá vaše smrtelné tělo, tak abyste poslouchali, čeho se mu zachce;
(13) ani nepropůjčujte hříchu své tělo za nástroj nepravosti, ale jako ti, kteří byli vyvedeni ze smrti do života, propůjčujte sami sebe a své tělo Bohu za nástroj spravedlnosti.
(14) Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí.
Milí bratři a sestry v Kristu,
během dnešní bohoslužby byli dva lidé pokřtěni a šest lidí potvrdilo svůj dřívější křest z dětství, a tím byli přijati za plnoprávné členy církve. Křest viditelně zpečeťuje před mnoha svědky to, co se již neviditelně odehrálo v srdci člověka. Jinými slovy, když člověk ve svém srdci uvěří, že to, co Bůh skrze svého Syna, Ježíše Krista, učinil pro spásu celého lidstva, bylo učiněno konkrétně pro něj, vyzná Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána a je přijat do společenství víry.
Křest je to, co Ježíš přikázal svým učedníkům, aby konali: Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. Když ti, kdo vyslechli Petrovo letniční kázání, byli zasaženi v srdci a zeptali se: „Co máme dělat?“ Petr odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ Etiopský dvořan, který vyslechl evangelium Ježíše Krista od Filipa na poušti, byl pokřtěn právě tímto způsobem. Saul, který pronásledoval věřící, se setkal s Ježíšem na cestě do Damašku, znovu prozřel a byl takto pokřtěn. Členové domácnosti pohana Kornelia, kteří vyslechli evangelium od Petra a přijali Ducha svatého, byli takto pokřtěni. A také filipský žalářník a jeho rodina, kteří vyslechli evangelium od Pavla a uvěřili v Pána Ježíše, byli takto pokřtěni.
V dnešním textu apoštol Pavel vysvětluje význam křtu a hovoří o tom, jak by měl pokřtěný člověk žít. Křest symbolizuje naše sjednocení s Kristem, který byl ukřižován a vzkříšen. Křest samozřejmě nese i další významy, včetně toho, že jsme byli očištěni od hříchu a přijali Ducha svatého jako dar. Podstatným významem křtu však je, že nás sjednocuje s Kristem. Nevíte snad, že všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt? Křest v první řadě znamená zemřít s Kristem. Tím, že jsme sjednoceni s Ježíšem, který zemřel na kříži místo nás všech hříšníků, vyznáváme, že i my jsme zemřeli s Kristem. Čemu? Hříchu! Životu zotročenému hříchem! Pavel to vyjadřuje následujícími slovy: Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, aby tělo ovládané hříchem bylo zbaveno moci a my už hříchu neotročili. Vždyť ten, kdo zemřel, je vysvobozen z moci hříchu.
Pavel pak hovoří o dalším zásadním významu zakotveném v křtu: žít s Kristem, být sjednoceni s Jeho vzkříšením a kráčet v novosti života. Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života. Jestliže jsme s ním sjednoceni, protože máme účast na jeho smrti, jistě budeme mít účast i na jeho zmrtvýchvstání. Stejně jako Ježíš jednou provždy zemřel hříchu a byl vzkříšen Boží mocí, aby žil navždy pro Boha, vyznáváme skrze křest, že i my jsme zemřeli svému dřívějšímu životu otroctví hříchu, jsme znovuzrozeni v Kristu Ježíši a nyní žijeme pro Boha. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít. Tak i vy počítejte s tím, že jste mrtvi hříchu, ale živi Bohu v Kristu Ježíši.
Pavel tedy v dnešním úryvku ukazuje, že smrt a vzkříšení Ježíše Krista nejsou pouhými historickými fakty či křesťanskými naukami, ale realitou, kterou křesťané prožívají ve své víře. Není jasné, zda se nejranější křty prováděly úplným ponořením do vody. Některá raná vyobrazení Ježíšova křtu ho ukazují, jak stojí po pás v řece, zatímco Jan mu vylévá vodu na hlavu. Ať už se používá jakýkoli způsob křtu, symbolická pravda, kterou obsahuje, zůstává stejná: zemřít starému životu a ožít k novému životu. Křest se přijímá pouze jednou za život. Přesto pokaždé, když se v církvi vykonává křest, zamýšlíme se nad významem našeho vlastního křtu – že jsme zemřeli svému starému životu a nyní žijeme v novém životě, který jsme přijali.
Kvůli hříchu jsme si zasloužili smrt – a skutečně jsme zemřeli. Ne my sami, ale zemřel Ježíš Kristus, který zemřel místo nás a s nímž jsme sjednoceni vírou a křtem. A díky sjednocení s Kristem jsme byli přivedeni zpět k životu. Starý život v hříchu skončil, protože jsme pro něj zemřeli, a začal nový život ospravedlněného hříšníka. Protože jsme zemřeli a vzkříšeni s Kristem, je návrat do minulosti naprosto nemyslitelný. Právě v tomto smyslu ztratilo naše hříšné já svou moc a my jsme byli osvobozeni.
Může nám zde pomoci příklad. Představme si staršího věřícího jménem Jan, který se ohlíží za svým životem. Jeho život se dělí na dvě části, přičemž jeho obrácení je bodem zlomu: jeho staré já – Jan před obrácením – a jeho nové já – Jan po obrácení. Nejedná se o dvě přirozenosti v něm, ale o dva kvalitativně odlišné životy, které prožil. Vírou a křtem byl Jan sjednocen s Kristem. Jeho staré já zemřelo s Kristem hříchu; trest za hřích byl plně odpykán a vykonán. Zároveň byl vzkříšen s Kristem, aby jako nový člověk žil nový život pro Boha. Jan představuje každého věřícího. Jsme-li jedno s Kristem, jsme Jan. Zemřeli jsme s Kristem a byli jsme vzkříšeni s Kristem. Naše staré já podstoupilo zaslouženou smrt a skončilo; náš nový život začal vzkříšením.
Proto se musíme považovat za mrtvé pro hřích, ale živé pro Boha v Kristu Ježíši. To, že jsme za něco považováni, není předstírání ani falešné tvrzení. Neznamená to nutit se věřit něčemu, co není pravda, ani předstírat, že naše staré já je mrtvé, když dobře víme, že tomu tak není. Spíše to znamená uznat a pamatovat si skutečnost, že naše dřívější já skutečně zemřelo s Kristem, a že ten život je tedy u konce. Musíme si tuto pravdu připomínat, rozjímat o ní, pevně se jí držet a vtisknout si ji do srdce, dokud se nestane tak zásadní součástí našeho myšlení, že návrat ke starému životu bude nemyslitelný. Stejně jako by dospělý neměl uvažovat o návratu do dětství, ženatý či vdaná osoba o návratu k svobodnému životu nebo propuštěný vězeň o návratu do vězení, tak ani znovuzrození křesťané nesmějí uvažovat o návratu k životu před obrácením. Spojením s Ježíšem Kristem jsme byli zcela odříznuti od svého starého života a zasvěceni životu novému. Křest stojí mezi těmito dvěma životy, podobně jako dveře mezi dvěma místnostmi – zavřené k jedné, otevřené k druhé.
Pavel proto uzavírá těmito příkazy: Nepropůjčujte se hříchu, neboť jsme mrtví pro hřích. Propůjčte se Bohu, neboť jsme byli přivedeni zpět k životu, abychom žili k jeho slávě. Příkaz, abychom nevydávali části svého těla hříchu jako nástroje nepravosti, je v přítomném čase, což naznačuje neustálé úsilí, které musíme udržovat. Na druhé straně výzva, abychom se odevzdali Bohu jako nástroje spravedlnosti, je v dokonavém tvaru. Tento rozdíl je významný: i když to nemusí být příkaz k okamžitému odevzdání se, naznačuje to rozhodné a vědomé odhodlání. S Kristem jsem ukřižován nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne. Toto vyznání apoštola Pavla krásně vystihuje, co znamená žít křesťanský život – umírat a žít s Kristem.
Umírat v Pánu ve skutečnosti neznamená smrt, neboť Bůh není Bohem mrtvých, ale živých. Umírat v Pánu znamená zasvětit se Jeho dílu. Proto těm, kteří jsou dnes pokřtěni a konfirmováni, i všem členům sboru platí: když si připomínáte tento pravý význam křtu – umírat hříchu s Kristem a žít Bohu s Kristem –, žijte život, v němž se obětujete Bohu jako nástroje spravedlnosti. Když v nás působí milost, jsme schopni se zcela odevzdat Bohu a toužit po tom, aby se naše životy staly kanály, skrze něž se naplňuje Jeho dobrá vůle. Chvála Bohu, našemu Otci, který nás přivedl k znovuzrození v Kristu a umožňuje nám kráčet v novosti života a žít pro něho.
Amen.
Kwanghyun Ryu